Televize a kontrola mysli na každovečerní bázi! (1/2)

CrystalRiver
28. dubna 2008

 

Proč bezpočet Američanů podporuje válku v Iráku? Proč tak mnoho lidí volá po kontrolní mašinérii policejního státu? Hlavní složkou plného pochopení, proč existuje takový stupeň vládní a korporátní kontroly, je objevení se moderní vědy kontroly mysli a sociálního inženýrství. Je zarážející, když se jen podíváme na hory dokumentace, že světová vládní struktura není vytvořena pro větší dobro lidstva. Ačkoliv se do reality naší cely s neviditelnými mřížemi probouzí stále větší počet lidí, zdá se, že ještě existuje dostatek občanů, kteří si zvolili zůstat v limbu. Ba co hůř, existují dokonce tací, kteří se při nejmenším částečně probrali, ale zjistili, že je nutné se vrátit zpátky do letargie země snů.

Nejde o náhodu; je to pečlivě prováděný záměr. Tah na ohloupnutí populace planety je klasickým uměním, které existovalo už před Spojenými státy. Jednou z věcí, jak pochopit a rozluštit systémy kontroly, je začít studovat kouzelníky vlivu a propagandy. Abychom naše nepřátele (nebo diktátory) porazili, je nezbytné, abychom pochopili, jak myslí a v co věří.

 

Když lidé přemýšlejí nad kontrolou mysli, obvykle uvažují v rámci klasické „konspirační teorie“, která se odvolává na projekt MK-Ultra. Tento program je prokázaným příkladem „otevřené kontroly mysli“. Projekt vyrostl ze základů dřívějšího tajného programu, známého jako Bluebird, který byl oficiálně vytvořen, aby se čelilo sovětským pokrokům při vymývání mozku. Ve skutečnosti měla CIA jiné cíle. Ranějším cílem bylo studovat metody, “jejichž prostřednictvím lze získat kontrolu nad jedincem“. Při experimentech se kladl důraz na „narkohypnózu“, směs mysl pozměňujících drog a pečlivého hypnotického programování.
Byl vytvořen úderný tým CIA, který mohl vycestovat, okamžitě po příkazu, kamkoliv do světa. Jeho úkolem bylo vyzkoušet nové vyslýchací techniky a zajistit, aby si oběti na to, že byly vyslýchány a programovány, nepamatovaly. Pravidelně se používala celá škála narkotik, od marihuany a LSD po heroin a pentanol sodný (tak zvané „sérum pravdy“).
I přes chabé počáteční výsledky, CIA sponzorovaný program kontroly mysli vzkvétal. 13. dubna 1953 se zrodil supertajný projekt MK-Ultra. Jeho pole působnosti bylo širší, než kdy předtím, a byli s ním obeznámeni pouze ti na nejvyšších příčkách CIA. Oficiální dokumenty CIA popisují MK-Ultra jako „zastřešovací projekt“, se 149 „podprojekty“. Mnoho z těchto podprojektů se zabývalo testováním ilegálních drog pro potenciální využití v terénu. Další se zabývaly elektronikou. Jeden zkoumal možnosti aktivování „lidského organizmu prostřednictvím kontroly na dálku“. Konec konců to zůstalo hlavním cílem vymývání mozků jednotlivců, aby se stali kurýry a špiony, bez svého vědomí.
Když byla v r. 1947 vytvořena, měla CIA zakázáno mít jakékoliv domácí policejní pravomoci nebo zasahovat do vnitřní bezpečnosti. V krátkosti, byla pouze oprávněna operovat „v zahraničí“. Od samého počátku personál MK-Ultra toto ustanovení Kongresu porušoval a začal provádět testy na nic netušících amerických občanech.
Jak rozsáhlým testování bylo, se nikdy přesně zjistit nepodaří. Richard Helms, ředitel CIA a hlavní architekt programu, nařídil zničení všech záznamů o MK-Ultra, krátce předtím, než v r. 1973 opustil úřad. I přes tato opatření bylo několik dokumentů chybně založeno a vyšlo na světlo světa koncem 70. let. Obnažily cynismus této špionážní agentury. I přes značné povědomí o MK-Ultra a civilních žalobách, které následovaly, není tato forma modifikace chování tou nejrozšířenější. Skutečným nebezpečím jsou typy myšlenkové kontroly, které jsou „skryté“, a nikoliv náměty několika desítek hollywoodských filmů jako „Hodinový strojek Orange“ a film Mela Gibsona „Konspirační teorie“.
Naši otcové zakladatelé čelili při zakládání této země a její listiny práv enormním výzvám. Jednou z nich bylo položení základů svobodné společnosti, aniž by věděli, jakého technologického pokroku bude dosaženo. Kdo by jen v oněch dobách tušil, že budeme potřebovat v listině práv ustanovení, které konkrétně zakazuje vládě a s ní spojeným organizacím zabývat se kontrolou mysli nebo kontrolou myšlenek. Nejbližším ustanovením, které zaručuje naši ochranu před vládou, je 4. ustanovení listiny práv, kde se praví: „Právo lidí na bezpečnost své osoby, domova, dokumentů a majetku a jejich ochrana před neopodstatněnými prohlídkami a konfiskaci, nesmí být narušeno, a nesmí k tomu být vydáno žádné povolení, vyjma na základě oprávněného důvodu, podpořeného přísahou nebo čestným prohlášením, kde bude konkrétně popsáno místo prohlídky a osoby nebo věci, které budou zadrženy.“ Jak si mnozí nyní začínají všímat, americká ústava a listina práv jsou pouhými falešnými sliby našich údajně zvolených představitelů.
Jedním z nejběžnějších příkladů kontroly mysli v naší tak zvané svobodné a civilizované společnosti je nástup a používání televizních přijímačů. Tím neříkám, že všechny věci v televizi jsou uzpůsobeny tak, aby vám vypláchly mozek. Nejsou. Ale většina programů v televizi je dnes provozována největšími mediálními korporacemi, které mají zájmy ve zbrojních kontraktech, jako Westinghouse (CBS) a General Electric (NBC). Dává to skvělý smysl, když se podíváte na to, jak tendenční a zdeformované je dnes zpravodajství. Prověření konfliktu zájmů je pouhým dotknutím se špičičky ledovce této problematiky, ačkoliv abychom pochopili mnoho způsobů, jakými se lži stávají pravdou, musíme prověřit techniky vymývání mozku, které tyto sítě využívají.
Rádio se ve své schopnosti vymývání mozků populace s cílem jejího podřízení nijak neliší. Před šedesáti sedmi lety se šest milionů Američanů stalo nevědomky předmětem experimentu psychologické války. Noc před halloweenem, v r. 1938. V 8 hodin večer CST, začalo rádio Mercury vysílat rádiovou adaptaci Orsona Wellse Války světů H.G. Wellse. Jak je dnes dobře známo, příběh byl předložen formou aktuálních zpráv, se vstupy tak realistickými, že podle odhadů jeden milion lidí uvěřilo, že svět byl skutečně napaden Marťany. Z tohoto počtu tisíce lidí propukli v přímou paniku a nečekali na Wellsovo vysvětlení na konci programu, že vše bylo halloweenovým žertíkem, a vyběhli do noci, aby unikli mimozemským útočníkům.
Podle výzkumníka Macka Whitea (http://www.mackwhite.com/),
„Psycholog Hadley Cantril provedl studii dopadu tohoto vysílání a svá zjištění zveřejnil v knize Invaze z Marsu: Studie psychologie paniky. Tato studie se zabývala mocí vysílacích médií, obzvláště jaký má vztah k sugesci lidských bytostí pod vlivem strachu. Cantril byl napojen na rádiový výzkumný projekt univerzity v Princetonu, který byl v r. 1937 profinancován Rockefellerovou nadací. Na tento projekt byl také napojen člen Koncilu zahraničních vztahů (CFR) a ředitel Columbia Broadcasting Systém (CBS) Frank Stanton, jehož síť tento program vysílala. Stanton později vedl zpravodajskou divizi CBS a časem se stal prezidentem této sítě, a stejně tak předsedou představenstva RAND Corporation, vlivného mozkového trustu, který provedl průlomový výzkum, mimo jiné, v oblasti výplachu mozku. O dva roky později, za pomoci peněz z Rockefellerovy nadace, Cantril založil Úřad pro výzkum veřejného mínění (OPOR), také na Princetonu. Mezi studie prováděné OPOR patřila i analýza efektivnosti „psycho-politických operací“ (lidskou mluvou propaganda) Úřadu strategických služeb (OSS), předchůdcem Ústřední zpravodajské služby (CIA). Pak, po druhé světové válce, Cantril a Rockefellerovy peníze pomohly členu CFR a reportérovi CBS Edwardu R, Murrow založit Princeton Listening Center, jehož účelem bylo studovat nacistickou rádiovou propagandu, s cílem aplikovat nacistické techniky na propagandu OSS. Z tohoto projektu vznikla nová vládní agentura Výzvědná služba pro zahraniční vysílání (FBIS). FBIS se nakonec stala Informační agenturou Spojených států (USIA), což je propagandistická ruka Národní rady pro bezpečnost. Tudíž koncem 40. let byl proveden základní výzkum a byl založen aparát propagandy v rámci národní bezpečnosti – právě včas, v době úsvitu televize.“
Experimenty provedené výzkumníkem Herbertem Krugmanem ukazují, že když daná osoba sleduje televizi, mozková aktivita se přepne z levé na pravou hemisféru. Levá hemisféra je sídlem logického myšlení. Zde jsou informace rozkládány na své složky a kriticky analyzovány. Nicméně pravá část mozku zachází s přijímanými daty nekriticky, zpracovává informace v celcích, což vede spíše k emocionální, než logické reakci. Přesun mozkové aktivity z levé do pravé části také způsobuje uvolňování endorfinů, tělu vlastních přirozených opiátů – díky čemuž je možné stát se fyzicky závislým na sledování televize, což je hypotéza, která se zrodila v rámci mnoha studií, které prokázaly, že jen velmi málo lidí je schopných odhodit televizní zvyk. Již nejde o přehánění, když se tvrdí, že dnešní mladí, kteří jsou vychováváni a učeni prostřednictvím televizní sítě, jsou intelektuálně mrtví již v rané pubertě.
Ohlupování lidstva je představováno dalším posunem, ke kterému dochází v mozku, když sledujeme televizi. Aktivita ve vyšších mozkových oblastech (jako neokortexu) mizí, zatímco aktivita v nižších oblastech mozku (jako v limbickém systému) se zvyšuje. Posledně jmenovaný, obecně známý jako reptiliánský mozek, je spojen s primitivnějšími mentálními funkcemi, jako reakcí „bojuj nebo uteč“. Tento reptiliánský mozek není schopen rozlišovat mezi realitou a simulovanou realitou v televizi. Pro reptilánský mozek, pokud něco vypadá jako skutečné, je to skutečné. Takže ačkoliv na vědomé úrovni víme, že jde „pouze o film“, na podvědomé úrovni nikoliv – například srdce bije rychleji, když sledujeme napínavou scénu. Podobně víme, že se nás reklamy snaží zmanipulovat, ale na nevědomé úrovni reklama nicméně uspěje řekněme v tom, že se cítíme nepatřičně, dokud si nekoupíme jakoukoliv zpropadenou věc, která byla reklamou nabízena – a efekt je ještě mnohem silnější, protože jde o nevědomí, operující na nejhlubší úrovni lidských reakcí. Reptiliánský mozek nám umožňuje přežít jako biologická bytost, ale také nás nechává náchylnými manipulacím televizních programátorů. To je místo, kde manipulátoři používají naše vlastní emoce jako nitky naší kontroly. Pokřivení a chybné směry, kam jsme zaváděni, se odehrávají v podvědomí, často neodhaleny.
Techniky propagandy byly poprvé kodifikovány a aplikovány vědeckým způsobem novinářem Walterem Lippmanem a psychologem Edwardem Bernaysem (vnukem Sigmunda Freuda) na počátku 20. století. V průběhu první světové války byli Lippman a Bernays najati prezidentem Spojených států Woodrow Wilsonem, aby se zúčastnili v Creelově komisi, jejímž úkolem bylo vmanipulovat veřejné mínění ve prospěch vstupu do války, na straně Británie. Edward Bernays uvedl ve své knize z r. 1928 Propaganda:
„Vědomá a inteligentní manipulace organizovaných návyků a názorů mas je důležitým prvkem demokratické společnosti. Ti, kteří manipulují tímto neviditelným mechanismem společnosti, tvoří neviditelnou vládu, která je skutečnou vládní mocí v naší zemi.“
Creelova komise poskytla texty projevů „čtyřminutovým mužům“ ve veřejných funkcích a také podporovala cenzuru amerického tisku. Komise byla tak nepopulární, že po válce ji Kongres zrušil, aniž by poskytl zdroje pro uspořádání a zarchivování jejích dokumentů. Válečná propagandistická kampaň Lippmana a Bernayse vytvořila během šesti měsíců tak intenzivní protiněmeckou hysterii, která navždy učinila dojem na americké obchodní kruhy (a mimo jiné i na Adolfa Hitlera) svým potenciálem širokospektrální propagandy pro kontrolu veřejného mínění. Bernays vymyslel výrazy „skupinová mysl“ a „vytvořený konsensus“, což jsou důležité koncepty praktické propagandistické práce. Současný průmysl vztahů s veřejností je přímým výhonkem práce Lippmana a Bernayse a stále je široce využíván vládou Spojených států. V první polovině 20. století Bernays a Lippman provozovali velmi úspěšnou firmu na vztahy s veřejností. Za druhé světové války byla propaganda nadále používána jako válečná zbraň, jak Hitlerovým propagandistou Josephem Goebblsem, tak činovníky britského politického válčení, jakož i Úřadem pro válečné informace Spojených států.
Zapněte si své místní zprávy. Máte tam pár minut zločinů modrých límečků, stěží nějaké zločiny bílých límečků, a pár minut sportu, různých žvástů, nesouvislých politických keců a počasí, které nikdo správně nepředpovídá. Je to to, co se stalo ve vašem městě? A to máme údajně vlastnit své vysílací vlny! Hlavní média otevřeně podporují zájmy vězeňského průmyslového komplexu. Příběhy se zaměřují na kriminální skupiny menšin, a zneužívají reálné hrozby tak, aby vypadala mnohem nebezpečnější, než je. Zamyslete se nad rostoucím počtem vězňů na hlavu v této zemi. Pak si vzpomeňte, že se tak děje od okamžiku, kdy začal boom našich věznic. Policie na našich ulicích může zaútočit na jakoukoliv skupinu si přeje, aniž by se musela bát následků, a to je důvod, proč média pokračují ve vytváření široké palety dehumanizace.
Sofistikovanost těchto technik neustále časem roste, protože vědátoři mysli, kteří slouží impériu, pokračují v objevování vědeckých průlomů v tom, jak funguje lidský mozek, jak se učí, uchovává informace, a jak se chová. Nejefektivnější techniky vymývání mozku jsou používány v nejúspěšnějších propagandistických sítích. Prozkoumejte hudební pozadí, které podbarvuje celou noc děsů každou vteřinu. Je strašidelná. Divil bych se, kdybychom měli přemýšlet vlastní myslí a nebyli bychom připravování na nějakou senzaci. Povšimněte si křivky té hudby. Je pompézní a nárazová. Jako je opice přitahována k blýskavým předmětům, je to naše opičí ruka, která mačká dálkové ovládání a občas přestane přepínat kanály ve snaze najít zábavu, když naši pozornost upoutá správná dávka čarovných obrázků. A to nejdůležitější, všimněte si neustálého opakování lží, které nám politici a jejich glorifikátoři v korporátních médiích říkají. Uvidíte, že nepřestavitelné bludy jsou vytvářeny coby „pravda“, ne proto, že je to logické nebo dokazatelné, ale v důsledku pochybné záznamové techniky. Bez ohledu na to, jak je daná lež absurdní, je opakována dostatečně často, aby mozek nepoznal rozdíl mezi realitou a báchorkami. Tyto techniky jsou ohledně své schopnosti umožnit loutkářům hypnotizovat miliony lidí podceňovány. Namísto „pravdivého a vyrovnaného“ je to „řekneme to dostatečně častokrát, a vy tomu uvěříte“.
Je to tragická doba, kdy si stát může vytvořit monopol na zotročování a uvězňování populace. Hollywood nás bude nadále děsit filmy o mafii, gangsterech a zkorumpovaných modrolímečkových kriminálnících, jejichž stupidita a hrabivost je přivede do želez. Nakonec naše mysl je již předpřipravena akceptovat život v policejním státě a společnosti, protože jsme to četli v novinách, viděli jsme to vychvalované ve zprávách a v televizních pořadech, nebo jsme to viděli ve filmu. V současné době se plánuje několik filmů, které podporují oficiální historku o 9/11 a pár filmů, které budou idealizovat válku v Iráku. Podle Davida L. Robba, autora Operace Hollywood:
„Hollywood a Pentagon mají dlouhou historii společné výroby filmů. Je to tradice, která se táhne zpět k počátkům němých filmů a přetrvává do dnešního dne. Jde o spolupráci, která je prospěšná oběma stranám. Hollywoodští producenti dostanou, co chtějí – přístup k vojenskému vybavení a zařízení za miliardy dolarů – tankům, letadlům, jaderným ponorkám a letadlovým lodím – a armáda také dostane, co chce – filmy, které armádu vyobrazují v pozitivním světle; filmy, které jim pomáhají při náboru. Pentagon nicméně není jen pouhým pasivním podporovatelem filmů. Pokud se Pentagonu scénář nelíbí, obvykle scénáristům navrhne změny, které jim umožní získat pro film armádní podporu a schválení. Někdy jsou tyto navrhované změny malé. Ale někdy jsou změny dramatické. Někdy změní dialogy. Někdy změní postavy. Někdy změní dokonce i historii.“
Vytvoří něco, pro co byl vymyšlen výraz „desinfozábava“. Smísí desinformace se zábavou a nazývají to desinfozábavou.
 

Nefalšované násilí je nyní akceptováno v televizi pravidelně. Vraždění ve jménu matičky vlády je vychvalováno, tedy pokud není násilí určeno pro něčí sebeobranu před systémem. Ostrostřelci, atentátníci a nájemní zabijáci jsou uctíváni, bojují-li pro systém, jsou v armádě nebo jsou napojeny na skupiny, které kontrolují masy lokálně, jako třeba místní policie. Neomlouvám násilí, nicméně je pokrytecké podporovat jednu formu vraždění, když je ve prospěch elity, a zatracovat jinou, když je aplikována na ochranu vaší půdy, svobody nebo milovaných. Tato podivná realita se sama převádí do temného světa videoher, které jsou rozparcelovány do zápletek a úkolů s cílem zabít tolik nepřátel, kolik hráč zvládne. Hráči jsou stále mladší a mladší, kdy 7 z 10 dětí hraje hry s nálepkou „pro dospělé“. Nedávno jsem se probíral výběrem počítačových videoher ve velmi velkém obchodě s elektronikou. Byl jsem zděšen, když jsem uviděl téměř 50 různých her, ve kterých je prostředím hry Irák a cílem je zabít tolik bojovníků odboje, kolik je možné, a tím splnit misi. Dnešní děti jsou indoktrinovány prostřednictvím jejich oblíbených her a programů bezpečnostních složek, aby se staly mačkadly spouští zbraní hromadného ničení světa zítřka.

 
 
(pokračování)
 
Prevzaté: www.osud.cz
 
Reklamy
This entry was posted in Správy a politika. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s