NA SEVERU

 

Vskutku … nacistický Izrael

Ztráta palestinského území od roku 1948 až 2000

Již mnoho bylo napsáno o osm dní trvajícím masakru Palestinců, který v současné době probíhá v Gaze. Co víc může být řečeno když je jasné, že záměrem izraelské vlády je ignorovat veškeré petice, jak ty rozpolcené tak i jednoznačné, aby zastavil své plošné vraždění.

Doposud je nejméně 450 mrtvých (jiné zprávy udávají až 500), mnozí z nich jsou civilisté, ženy, děti, staří a mladí, zbytek policisté nebo členové Hamasu. Alespoň 2000 lidí bylo zraněno, mnozí z natolik těžce, že nepřežijí nebo nebudou ošetřeni v blokádou ochromených nemocnicích Gazy. Jednoduše řečeno: během posledních osmi dní stát Izrael zavraždil zhruba 500 nevinných Palestinců a těžce zranil 2000, zatímco představitelé hlavních světových demokracií sedí a téměř nic neříkají. Nenechte se zmást reportážemi hromadných sdělovacích prostředků, každý Palestinec, který zemřel nebo byl zraněn v důsledku izraelského bombardování Gazy, je nevinný. Když se lidé, kterým bylo uloupeno jejich území, jejich živobytí a domovy, kteří jsou okupováni, opakovaně vražděni a pravidelně hladověni, rozhodnou vzdorovat a bránit se, nejsou vinni z ničeho, než že se postavili za svá lidská práva a práva vyplývající z mezinárodního práva.

Izraelští vládní ministři a jejich poskokové v médiích mlží o této jasné pravdě. …

Vskutku … nacistický Izrael

Elias Akleh
Window Into Palestine
<!–[if !supportLineBreakNewLine]–>
<!–[endif]–>

Richard Falk, profesor mezinárodního práva na Princeton University a zvláštní zpravodaj OSN pro Palestinské území, obvinil Izrael z porušování mezinárodního práva, mezinárodních humanitárních zákonů a Ženevské úmluvy. Postup Izraele proti Palestincům a obléhání Gazy označil za „válečné zločiny“, „genocidní tendence“, holokaustové následky“ a „holokaust v přímém přenosu“. Falk vyzval Mezinárodní trestní soud, aby zvážil možnost obvinění izraelských vůdců z válečných zločinů.

V neděli 14. prosince se profesoru Falkovi, během cesty do okupovaného Západního břehu a Gazy přes Izrael, aby se přesvědčil zda Izrael dodržuje standardy lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, dostalo malé ochutnávky Izraelských zločinů, které připomínají ty nacistické, a porušování lidských práv. Izraelci profesora Falka „zadrželi“ na letišti, nakládali s ním jako se zločincem a osobou které představuje nebezpečí pro stát, ponížili jej, a druhý den byl deportoval zpět do Ženevy.

Navzdory důraznému izraelskému prohlašování, že každému Židovi na světě bude automaticky uděleno plné izraelské občanství, včetně veškerých ochran z něj vyplývajících, a navdory tomu že sám profesor Falk je Žid, nebyl ušetřen ponižení a krutosti se kterou Izrael nakládá s nepřáteli.

Vzdorný Izrael, povzbuzen naprostou podporou ze strany USA, chtěl Falkovi a OSN kterou Falk představuje, veřejně ukázat prostředníček, prohlásil že na něj se žádné mezinárodní zákony ani žádná kritika jeho zločinů a porušení lidských práv nevztahují, i přestože podobná kritika pochází od samotného Žida. Účelem tohoto vdorného ponížení světového politického orgánu je odvedení pozornosti OSN a tudíž i celého světa od holokaustu, který Izrael na 1.5 milionu Palestinců v Gaze provádí, včetně všech probíhajících válečných zločinů proti zbytku Palestinců napříč celou Palestinou.

Dopad Falkova obvinění že se Izrael chová podobně jako Nacisté, se v ničem neliší od obvinění jeho předchůce Johna Dugarda, který v opakovaně poukazoval na vládnoucí podmínky v okupované Palestině. Mnozí politici s mravními zásadami, včetně běžných občanů celého světa, ě označili postup Izraele v okupované Palestině, a na Blízkém východě obecně, za válečné zločiny a nebezpečí vůči světovému míru.

Když porovnáme dnešní Izrael s nacistickým Německem zjistíme, že většina Izraelské politiky je přesnou kopií nacistické politiky. Nacistické Německo napadlo své evropské sousedy od Anglie až po Rusko. I Izrael napadl každou s ním sousedící zem – Egypt, Jordánsko, Sýrii a Libanon. Dále se ve velké míře podílel na invazi Iráku a Afghánistánu. Jeho chapadla dále sahají do afrických zemí, do Jižní Afriky, Somálska, Súdánu, Angoly a Sierra Leone.

Nacistické bovjové stroje napadaly vzdorující města, ve kterých byli na náměstí seřazeni muži na a chladnokrevně popraveni, následovala demolice celého města, které mělo sloužit jako varování potencionálním vzdorujícím městům. Izraelské síly, horší než Nacisti, vpadly do pokojných palestinských měst, chladnokrevně popravily muže, ženy a děti tam kde na ně narazily, srovnaly se zemí domy i s jejich obyvateli a nakonec srovnali se zemí celé město, aby vznikl prostor pro nové izraelské kolonie. Během období 1948/49 se Izraelci dopustili 70 hrůzných masakrů proti Palestinským vesničanům a celkem zničili 675 palestinských měst a vesnic, včetně kostelů a mešit. Podobné masakry a demolice byly prováděny podle stanovéného postupu, který se opakoval v každé vesnici, což jasně odhaluje genocidní plán.

Jak řekl bývalý izraelský generál Moše Dayan: „Vyhlášení státu Izrael v roce 1948 bylo na úkor etnického vyčištění 513 palestinských vesnic, čímž vzniklo více než 700 000 palestinských uprchlíků, a na 78% území Palestiny byla zabavena jejich půda, domovy a obchody… Neexistuje jediné místo postavené v této zemi, na kterém by se dříve nenacházeli (palestišntí) obyvatelé.“

Izrael se do dnešního dne dopouští těch samých genocidně nacisticky holokaustních zločinů, které 1.5 milionu Palestinců v Gaze postupně dusí k smrti hladem, žízní, nedostatkem paliva a nemocemi. Izraelská armáda v současné době demoluje 40 palestinských vesnic v Negevské poušti. Každý den ničí izraelské buldozery ve velkých palestinských městech palestinské domovy: v Jeruzalémě, Betlehému, Hebronu, Ramalláhu a Náblusu.

Nacistické armády se dopustily mnoha masakrů proti válečným zajatcům. Popravovaly vězně a zahrabvály je do hrobů, které si vězňové museli sami vykopat. Izrael opakoval stejný postup při popravě válečných vězňů, obzvlášť v období izraelsko-egyptských válek v letech 1956 a 1967. O těchto praktikách psaly 27. června 2000 noviny Ha´aretz. Generální tajemník Egyptské organizace pro lidská práva Muhammad Munib napsal zprávu, která potrvrzovala že se Izrael ve válkách roku 1956 a 1967 dopustil zabití egytských zajatců, v počtu mezi 7000 až 15000 osob. Ve zprávě se psalo o 11 hromadných hrobech v Sinaji a Izraeli, ve kterých byli pohřbeni egyptští zajatci.

Největším z podobných masakrů byl masakr El-Ariš, při kterém izraelské síly zavraždily alespoň 150 egyptských válečných zajatců. Izraelci některé zajatce opakovaně přejeli tanky, zločin který izraelská armáda nadále praktikuje, hlavně v pásmu Gazy. Příběh o masakru byl původně zveřejněn izraelskými očitými svědky v izraelských novinách Yediot Ahronot a později izraelským novinářem Ranem Adelistem v izraelské televizi. Dále se o události psalo ve vydání Washington Report z května/června 1996 na stranách 27 a 28. Masakr také zaznamenala americká pozorovací loď USS Liberty, která se plavila 12 mil od pobřeží Gazy. Tento masakr byl vážným válečným zločinem a mohl být hlavním důvodem proč Izrael zaútočil na Liberty.

Izraelská armáda je horší než Nacisté, protože se zaměřuje na malé palestinské děti, což je jejich pokus o „popostrčení“ palestinských rodin k tomu, aby kvůli bezpečné budoucnosti svých dětí, a/nebo vyčerpání jejich finančních zdrojů za výdaje spojené s ošetřením a péčí jejich postižených nebo zmrzačených dětí, obětí izraelských ostřelovačů, odešli ze země. Izraelské síly od začátku druhé palestinské Intifády v záři 2000, zavraždily v pásmu Gazy a Západním Břehu 1050 dětí, více také v Guardianu z 21. října 2008, a Al-Jazeera z 22. října 2008. Zpráva Palestinského centra pro lidská práva, spolu se svědectvím očitých svědků, informuje, že během 12 měsíců od června 07 do června 08, těsně před vyhlášením příměří, bylo izraelskou armádou zabito alespoň 68 dětí. Počet dětských obětí začal dramaticky narůstat během rozsáhlého útoku izraelské armády „Operace zimní žár“, ke kterému došlo během šesti měsíců roku 2008 a který byl namířen na Gazu. Děti které šli po ulici, stojící před domem a dokonce i během vyučování ve škole, byly záměrně zaměřovány izraelskými ostřelovači, nebo dokonce i na dálku řízenými střelami když si hráli na dvoře. Děti jsou také nepřímými oběťmi záměrného izraelského zaměřování hustě obydlených oblastí (Gaza je hustě obydlena) včetně škol, nemocnic a trhů s potravinami.

Podle zprávy dlouhé tisíc stran vypracovanou Save the Children, byl průměrný věk zabitých dětí deset let. Drtivá část z nich byli nevinní nezúčastnění diváci, kteří se nepodíleli na žádné „nepřátelské“ činnosti, ani pro po zuby ozbrojené izraelské vojáky nepředstavovali jakékoliv ohrožení. Izraelská armáda v 80% případů zaměřovaných dětí zabránila, aby byla oběti postkytnuta jakákoliv zdravotní péče. Ve zprávě bylo dále zaznamenáno, že více než 50 000 dětských obětí vyžadovalo zdravotní péči pro svá zranění, která zahrnovala střelné rány, vdechnutí slzného plynu a mnohočetné zlomeniny. Věštník s názvem „Záměrná vražda“, který v roce 1989 publikovala Izrealská liga pro lidská a občanská práva, informoval o zaměřování palestinských dětí izraelskou armádou a ostřelovači ze „speciální jednotky“, která si děti „pečlivě vybrala“, byly střeleny do hlavy nebo srdce a na místě mrtvé (Mike Berry & Greg Philo, Israel and Palestine-Competing Histories, Pluto Press, London, 2006, pp. 86-87).

Podle čtvrté Ženevské úmluvy z roku 1949 a Úmluvy o právech dítěte OSN z roku 1989 (kterou Izrael podepsal), náleží dětem v době mezinárodních ozbrojených konfliktů zvláštní ochrana. Izrael se dopustil a stále dopouští porušování těchto mezinárodních zákonů.

Jako v nacistickém Německu, které vyvinulo a používalo všemožné nové zbraně, včetně raket V2 a nervového plynu, použil Izrael proti palestinským civilistům každý druh zbraní, dokonce i experimentální. Mezi ně patří výbušné kulky Dumdum, nervový plyn, experimentální chemické a biologické zbraně, dálkově řízená letadla a DIME (Dense Inert Metal Explosive – hustá inertní kovová výbušnina) a nejnovější na dálku ovládané vysokorychlostní kulomety (seer shoots), nainstalované na vysokých věžích vězeňské zdi (bezpečnostní bariéry), které jako v počítačové válečné hře obsluhují pubertální vojačky ve vzdálených řídících centrech. Je obecně známo, že Izrael má jaderné zbraně a pokaždé když se cítí být ohrožen naznačuje jejich použití.

Nacističtí Němci s vymytými mozky byli pohánění ideologií nadřazenosti árijské rasy (Der Supermann). Věřili ve svou nadřazenost nad zbytkem lidí a tomu že by měli vládnout světu. Izraelci s vymytými mozky jsou stejným způsobem pohánění ideologií náboženské nadřazenosti bohem vyvoleného lidu, v bohem slíbené zemi a věří, že je jejich náboženskou povinností (mitzvah) očistit zem od všech pohanů (nežidů), a během přípravy na příchod Mesiáše, založit čistě židovskou světovou vládu. Taková nebezpečná extrémistická ideologie je vyučována izraelským dětem od dětství.

Moše Feiglin, který se dostal na slušnou pozici na likudské listině do Knessetu a blížících se izraelských voleb, je obdivovatelem Hitlera a jeho nadřazené ideologie.Feiglin v roce 1995, během rozhovoru pro noviny Ha´aretz, popsal Hitlera jako vojenského génia a velkého budovatele státu. „Hitler byl jedinečným vojenským géniem. Nacismus vynesl Německo z nízkého na fyzicky a ideologicky fantastické postavení. Otrhaná mládež se proměnila v uhlazenou a spořádanou součást společnosti a Německo dostalo vzorový režim, řádný právní systém a veřejný pořádek. … Nebyla to žádná banda zločinců. Pouze využívali zločinců a homosexuálů“. Jeho holokaustové řešení palestinského problému, jak je uvedeno na internetových stránkách Manhigut ha´Yehudit (židovské vedení), je přikázat „úplné odříznutí vody, elektřiny a komunikací“ každého ze 4 milionů Palestinců na Západním Břehu a v Gaze.

Feiglin vyjadřuje vnitřní názor každého izraelského politického vůdce od prvního premiéra Bena Guriona až k Tzipi Livni, která je poslední úřadující premiérkou a ministryní zahraničí, kteří volali po vyvraždění a přesunutí Palestinců z bohem slíbené země Izraele (Erez Israel). Jejich skutečné politické záměry jsou jasně vidietelné během jejich volebních proklamací.
Podobné genocidně holokaustové tendence jsou živeny, podporovány a vyžadovány vrchními izraelskými rabíny a politickými vůdci. Rabín Yousef Obadia, vrchní izraelský duchovní vůdce, rabín Yisrael Rosen, ředitel Tsomet Institutu, rabín Mordechaj Eliyahu, přední duchovní autorita a bývalý vrchní sfaradijský rabín Izraele, rabín Dov Lior, prezident Rady rabínů Judey a Samarie (Západního břehu), rabín Shmuel Eliyahu, vrchní rabín Safed a kandidát na pozici vrchního izraelského rabína, rabín Eliyahu Kinvinsky, druhá nejvyšší autorita v ortodoxním náboženském proudu, rabín Israel Ariel, jeden z nejprominentnějších rabínů v koloniích Západního Břehu, a rabín Yitzaq Ginsburg, vrcholný izraelský rabín, včetně dalších extrémisticky náboženských vůdců v Izraeli neustále volají po totálním vyhlazení a přesunutí Palestinců.

Zmanipulovaní Izraelci, převážně náboženští fundamentalisté, pravidelně napadají palestinská města, ničí jejich kostely, mešity a hřbitovy s grafiti slogany jako např. „Smrt Arabům“, „Arabové do plynu“ a „Mohammed je prase“, okupovaní palestinské půdy po násilném odsunutí palestinských majitelů, napadání farmářů, pálení jejich úrody, kácení jejich stromů, trávení jejich studní, zabíjení jejich zvířat, ničení majetku, rabování obchodů, terorizování civilistů, dětí a střílení na lidi. Na youtube zadejte heslo „Násilí izraelských osadníků“ a můžete shlédnout stovky videí ukazujících teror izraelských osadníků.

Hlavní podobnost mezi Izraelem a Nacisty je v jejich státem sponzorovaných teroristíckých skupinách. Podle dvou článků „Eichmann Tells His Own Damning Story”(Eichmann a jeho usvědčující příběh), Life Magazine, Volume 49, Number 22, (28 listopad 1960) str. 19-25, 101-112, a „Eichmann’s Own Story: Part II” (Eichmannův příběh), Life Magazine, 6. prosinec 1960 str. 146-161, Adolf Eichamann mluvil o tom, jak byli sionističtí vůdci stejně jako nacističtí vůdci idealisté, ochotni obětovat stovky tisíc jejich soukmenovců proto, aby dosáhli politického cíle. Lenni Brenner ve své knize Zionism in the Age of Dictators (Sionismus v éře diktátorů) kap. 25 vysvětluje, že Eichmann má na mysli dohodu mezi Nacisty a sionistickými vůdci, jako např. Maďar Rezso Kastner, na zachránění několika tisíců vybraných sionistů a bohatých Židů, kteří měli emigrovat do Palestiny, na oplátku za odvedení 750 000 maďarských Židů, a dalších milionů evropských Židů, na smrt, aby se Židé stali „oprávněnou obětí“ a aby Světová sionistická organizace měla „právo“ přijít „na konci války při rozdělování států a území k vyjednávacímu stolu… protože jedině s (židovskou) krví dostaneme (sionisté) tutu zemi.“

Nacisté založili Policejní batalion 101, teroristickou skupinu jejíž jediným posláním bylo lovit židovské obyvatele, zabít je a vyrabovat a zničit jejich majetek. Daniel Jonah Goldhagen ve své knize Hitler´s Willing Executioners (Hitlerovi ochotní kati) uvádí, že jednotka 101 měla „v Polsku nasvědomí deportaci a hrůznou popravu desítek tisíc židovských mužů, žen a dětí“.

Izrael měl zcela stejnou kopii batalionu 101, která se pod vedením teroristy Ariela Šarona, který se později stal izraelským premiérem, nazývala jednotka 101. Jednotka pod Šaronovým vedením k terorizování Palestinců používala stejné zločinecké metody. Dále s využitím džípů, které měly namotované zbraně vpředu a vzadu, prováděla tzv. džípové nájezdy, při kterých jezdila do palestinských měst kde vraždila obyvatele, vyhazovala do vzduchu domy a zapalovala pole. Od začátku 50. let 20. st. byla jednotka 101 zodpovědná za masakry v mnoha palestinských městech, např. v uprchlickém táboře Bureij, Qibya, Idna, Surif, Wadi Fukin, Falameh, Rantis, Jeruzalémě, Budrus, Beit Liqya, Khan Younis a Gaze.

Izael se v ostatních zemích vždy uchyloval k teroristickým útokům proti Židům, obzvlášť v arabských zemích, např. v severoafrických arabských zemích, Iráku, Libanonu a Jordánsku, aby donutil židovské Araby k emigraci do Izraele. Lavon Affair je pouze jedním známým teroristickým incidentem který se stal v Egyptě.

29. ledna 1999 v článku novin Ha´aretz Gideon Spiro, bývalý člen 890 praporu, uvedl,, že jednotka 101 byla prvním a primitivnějším prototypem pro následné důmyslnější likvidační jednotky nazvané Duvdevan a Shimshon, které byly založeny během Intifády. Mezi jejich typické operace patřilo „hojné zabíjení civilistů a málo skutečného válčení“.

Izrael je jedinou zemí světa, ve které byli mnozí premiéři členy teroristických a státem sponzorovaných teroristických organizací, které se přímo podílely na zabíjení civilistů. Mezi ně patří Golda Meir, Yitzhak Rabin, Menachem Begin, Yitzhak Shamir, Ehud Barak, Ariel Šaron a Shimon Peres.

Arnold Toynbee napsal: „Je největší tragédií, že lekci kterou se (Židé) naučili během jejich setkání s Německými nacisty, nebylo vyvarovati se zla kterého se na Židech Nacisti dopustili, ale napodobení části tohoto zla.“

Izraelci a Židé po celém světě celá desetiletí neúprosně pronásledovali nacistické zločince za jejich zločiny, kterých se dopustili behěm druhé světové války. Naháněli nacistické válečné zločince do konce jejich života, i když byli staří a blízko smrti, aby zaplatili za své zločiny. V mé mysli není žádných pochyb o tom, že izraelští váleční zločinci budou pronásledováni a odsouzeni za jejich válečné zločiny, kterých se dopusitli proti Arabům.


Zdroj: Nazi Israel … Indeed, The Butchering Of Gaza – Nazi Germany Revisited


Fotky masakru dětí v Gaze

… kdekoliv jsou lidé utlačování, včera jsem byl na jejich místě já, zítra možná ty.

NA SEVERU

Reklamy
This entry was posted in Prevzaté články. Bookmark the permalink.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s